Co ukrývá kopule?

Před 16-ti lety byla v Perle Posázaví dokončena rekonstrukce hradní věže. Do nové měděné kopule byly dne 2. dubna 2002 před jejím vyzdvižením a umístěním na 32 metrů vysokou věž vloženy dvě schránky. Schránky obsahují mince České republiky 2002, mince euro 2002, odznaky města, sadu poštovních známek 2001, mapu, fotografie a propagační materiály města. K tomu byly přiloženy i aktuální výtisky regionálních novin a také Ledečských novin. Před vložením do schránek a kopule byly tyto dokumenty vyfoceny. Fotografii můžete nalézt na straně 121 publikace Ledečské dominanty. Na straně 119 pak snímek letování kopule a na straně 117 fotografii původního obsahu z roku 1929. Doslovný opis nalezených listin byl publikován v Ledečských  novinách č. 10/2001.

Byl jsem tehdy sice zastupitelem města Ledeč nad Sázavou, častým přispěvatelem do Ledečských novin, ale akce ukládání dokumentů do kopule věže jsem se neúčastnil, ani nijak neovlivňoval výběr a skladbu dokumentů. Dal jsem si proto nyní práci a vyhledal, o jaký že to výtisk Ledečských novin se tehdy jednalo. Šlo o výtisk LN č.3/2002.  

Nebudu zastírat, že mě potešilo, když na straně 6 těchto Ledečských novin jsem pod jedním z článků našel i svoje plné jméno, které se později snažili hlavní protagonisté doby temna nejen pošpinit, ale i vygumovat z historie města. 

Vím, o čem mluvím, a nepřeháním. Ledečský web z let 2005 - 2010, který jsem spoluzakládal a po léta moderoval a který byl jakousi tehdejší digitální kronikou města, odstranili, Ledečské noviny, jejichž jsem byl v roce 1990 zakladatelem a po první čtyři roky i dobrovolným a neplaceným šéfredaktorem, nahradili Ledečským zpravodajem. 

No nic. Přes tuto jejich gumovací (nebo vygumovanou?) snahu a neúctu k historii je dodnes v nedotknutelné výšce 60 metrů nad hladinou Sázavy ukryto v měděné kopuli na hradní věži pro příšti generace i moje jméno. Článek, pod kterým se nachází, sice není pro mě nijak vypovídající, je to totiž jediný rozhovor, který jsem jako "novinář" dělal a publikoval, ale je s ním spojena jedna charakteristická pikantnost.

V únoru 2002 totiž navštívil KOVOFINIŠ Ledeč nad Sázavou na pozvání místní organizace ČSSD tehdejší ministr obrany, který měl k Ledečsku osobní vztah, neboť dětství trávil v Bělé a Tasicích, Jaroslav Tvrdík. Tehdejší předseda MO ČSSD a můj kamarád Jaroslav Žaloudek mě požádal, abych s ministrem Tvrdíkem uspořádal rozhovor a ten pak publikoval v Ledečských novinách. Rád jsem jeho žádosti vyhověl. Bez mikrofonu, bez jakéhokoli záznamového zařízení, dokonce i bez tužky a notesu jsem panu ministrovi položil několik otázek a ty si i s odpověďmi uložil jen do své foxteriérovské paměti a pak je doma začerstva přepsal do počítače. Nyní se také ukrývají v té měděné kopuli tam nahoře společně s malým diamantem, mincemi a ostatními dokumenty. :-)

A ta pikantnost? Ze stejné MO ČSSD se za 9 let rekrutovali moji udavači a Jidáši. :-( -sv-

Pocity, které to ve mně vyvolává, nejlépe charakterizují slova písně Jarka Nohavici  zde .    A pak taky pár mých veršů:

Dobře, dobře, Stanislave,

tvé jméno jest zachováno,

tvůj pocit my známe, ano.

Co tvé srdce, Stanislave? 

 

Kde se toulá a kde plave?

Máš v něm stále střípky ledu?

 

Slovy to říct nedovedu.

 

Tak posílám smajlíka.

Ten vám musí, lidi, stačit.

Na střípky se nesmí tlačit,

jinak srdce dotiká.

 

Souvisejí články:

Odpověď Jindřichovi

Opravy na hradě II

Ukřížovaný

Káj v chumelenici