Chudáci čmeláci

Po hromadě kamení, ze které buduji nový plot, se mi během roku rozrostlo ostružiní. Loni jsem ho sice pečlivě všechno vytrhal a letos narostlo znova. Uprostřed léta jsem se k tomu zase chystal, ale postřehl jsem, že ostružiní je plné čmeláků, kteří poletovali z květu na květ, jak migranti z kontinentu na kontinent, aniž by chvilku někde poseděli, či si dali dvacet. Tak jsem jim ho tam nechal, ať se pne, jak je mu libo. 

A vlastně nejen jim, ale i sám sobě. Rád jsem totiž čmeláky pozoroval z houpačky u plotu, dokonce jsem se je snažil i nafotit, abych se vám mohl pochlubit, jaké tu mám čiperné kamarády. Jenže to bych si musel pořídit lepší aparát, než je můj malý canónek. Když jsem konečně čmeláka na květu dostal do zorného pole a zaostřil, tak než jsem stačil stisknout spoušť, byl fuč. Po několika nezdařených pokusech jsem to raději vzdal a nechal být ostružiní ostružiním a čmeláka čmelákem. :-)

Dnes po ránu, když jsem vyhlédl z okna na teploměr, abych zjistil, jaký že to mráz venku vládne, tak jsem očima zavadil i o to ostružiní, celé bíle ojíněné, ale stále ještě zelené. Říká se sice, že mráz kopřivu nespálí, ale kam se hrabe kopřiva na ostružiní. To je ještě větší kabrňák. No jo, ale co chudáci čmeláci? Jak oni vlastně přečkávají zimu? Že by také odlétali do teplých krajin, jako vlašťovky, jsem zavrhl. Na podzim jsem je teda v řadě sedět na drátech neviděl. Zřejmě se někam zahrabou do listí nebo do země. Ale co tam? Jak přečkají do jara?

Odpověď jsem si vyhledal na internetu. Jak jinak.

Tak si představte, že zimu přečkávají opravdu v zemi, nejraději v myších dírách nebo v listí, ale jenom oplodněné samičky. Ty si celé léto dopřávají nektaru a pěkně se zakulacují, aby měly dostatek zásob na zimu. Pak si dopřejí i trochu toho rojeníčka a s outěžkem se někde zahrabou a přečkají až do jara. Všichni zneužití samečci však s přicházející zimou uhynou a objeví se v ostružiní až s novou generací někdy v květnu příštího roku. Aby byla na tom světě přece jen nějaká spravedlnost, tak stejný osud potkává i dělnice a starou matku. Pouze  oplodněným samičkám je dáno, aby přečkaly zimu v zemi nebo v listí. Z jara pak vylétají nalézt nové hnízdo a založit novou čmeláčí kolonii.

A tak nějak se čmeláci letos dostali až do našeho ostružiní, které se divoce plazí po hromadě kamenů. Kdyby mělo pořádné plody, tak si ho tam asi ponechám, ale jakmile budu zjara potřebovat další kameny na plot, tak mají i čmeláci smůlu. Všude v okolí je však po celé jaro a léto spousta lučních květů a kvetoucích keřů, tak mají čmeláci kam jít, vlastně letět. A určitě zase v květnu z houpačky nějaké ty včelí medvídky zahlédnu. Pokud teda nedopadnu jak ti chudáci čmeláci. Oplodněný sice nejsem, ale těhotný myšlenkami však ano, tak jsem si již fikaně začal dělat i zásoby na zimu. Na zahrabání do země se však ještě letos nechystám. :-) -sv-