Cestou z Rammsteinů

Pekelně plemenní Rammstein v Praze stříleli rachejtle vysoko nad Eden

Po scénce se submisivním klávesákem Flakem, kterého Lindemann dotáhl na vodítku po čtyřech do plechové kádi, aby jej během Ich Tu Dir Weh zalil z výšky sprchou jisker, si během Ich Will frontman v češtině povzbudil lidi frází "Ruce nahoru", aby jim pak ještě přiložil pod kotel během Du Hast. Nejznámější hit byl i tentokrát doprovázen výstřelem z praku, který nad šokovanými diváky přelétl nad jejich hlavami jako jiskřivá střela. Bylo to však poprvé, co se během tohoto aktu dostala ke slovu i gigantická střílna obrovských plamenných hřibů připomínajících výbuch atomové bomby v prostřední části stadionu. Spolu se snad vůbec nejhlasitějším sborovým chorálem, jaký zde byl kdy ke slyšení, šlo o bezesporu dechberoucí moment a jeden z důkazů, proč Rammstein i nadále uvádět mezi kapelami s nejfantastičtější show na světě.

Po zhlédnutí té nejfantastičtější show na světě a navíc v Edenu jsem se koncem května t.r. těsně před půlnocí stále ještě plný dojmů a ohromen úžasem snažil vyjet z Prahy, abych se bez dálniční známky dostal domů po okreskách do hajan. Vstupenka a benzín stojí dneska majlant, tak aspoň na tý pitomý známce něco ušetřím. Nějak se mi však z té Prahy nedařilo vyjet. Nemohl jsem se stále trefit na tu správnou výpadovku, po které jsem přijel, a tak jsem před jednou světelnou křižovatkou zastavil a hledal v mobilu kudy z tudy. 

Pěkně v klídku jsem si zapálil cígo a snažil se vygůglovat cestu na Úvaly. Když se mi to konečně podařilo, mobil mi akorát zhasnul a já sebou nabíječku neměl. Típnul jsem cigaretu, provedl upoutávku, na semaforu právě naskočila zelená, já dal 54 valáškům pod kapotou povel "Kupředu!" a vyrazil. Po projetí křižovatkou se za mnou náhle rozezněla vijú vijú siréna, rozblikal modrý policejní maják, blikající a vyjící poliši mě okamžitě předjeli a s nepřehlédnutelným červeným nápisem STOP se natlačili před můj vůz a donutili mě zastavit. Jak v Americe, jen ty bouchačky nechali v pouzdrech. No a pak následovalo to obligátní:

"Dobrý večer, silniční kontrola, vypněte motor, předložte nám doklady od vozidla, řidičský průkaz a osobní doklady."

S baterkou a doklady v ruce obešli vozidlo a pak se vrátili za mnou.

"Pane řidiči, jste si vědom, čeho jste se dopustil?"

Nebyl jsem si vědom ničeho - připoutaný jsem byl, světla mí svítej, motor hučí, stěrače stírají. Asi jsem nedal blinkr, protože jsem jel rovně, to je možný, a tak jsem se bez mučení ke všemu přiznal: že jedu z Rammsteinů do Ledče a že jsem nějak zabloudil, tak jsem si tady před křižovatkou musel trochu dáchnout a rozmyslet si kudy dál pojedu.

"Jedu, doufám, dobře na Úvaly?" zeptal jsem se policajtů. To jediné mě zajímalo.

"Jo, to jedete, ale na červenou! Projel jste poslední křižovatku na červenou! My za Vámi jedeme už od Edenu. Těch přestupků bylo víc! Blinkr taky moc nepoužíváte. Nepil jste něco?"

"Ne, nepil, jestli chcete, klidně Vám dejchnu, ale na semaforu byla zelená," bránil jsem se.

"To sice byla, ale pro odbočení a Vy jste jel rovně," uzemnili mě. "A nejen to! Pane řidiči, Vaše vozidlo nemá platnou technickou kontrolu a navíc jste také kouřil a používal mobilní telefon za jízdy, to je hned několik přestupků najednou. To vychází na 11 bodů a 12 tisíc pokuty. Vystupte si z vozidla, sepíšeme protokol," vybalili to na mě ostří hoši - poliši.

No, co jsem mohl asi dělat, blekotal jsem, že jsem si propadlý technický vůbec nevšiml, že si hlídám hlavně povinný ručení, a to že zaplacený mám, že gumy mám taky přezutý, že mám v peněžence jen dvě stovky, že jsem za jízdy nekouřil, že se mi právě vybil mobil, že se v Praze teď za tmy špatně orientuju a že nevím, co mám teda teď vlastně dělat.

Asi jsem na ně zapůsobil jako prosťáček z vesnice, protože se mě začali vyptávat, kam teda jedu a jaký byli Rammsteini a nakonec to všechno uzavřeli slovy:

"No když už jsme Vás takhle se vší parádou jak nějakýho ganstera zastavili, musíme Vám něco napařit. Jste ochoten za kouření za jízdy zaplatit alespoň těch dvěstě, co máte?"

Samozřejmě jsem ochoten byl a vůbec jsem nijak neprotestoval, i když jsem za jízdy na mou duši nekouřil. "Ale jak se odsud mám dostat? Bez peněz, bez auta, bez mobilu?" zeptal jsem se jich nešťastně.

"Zaplaťte ten přestupek. Sedněte do auta, jeďte domů a modlete se, ať Vás už nikdo nezastaví," ukončili svoji silniční kontrolu.

"A můžu se Vás ještě na něco zeptat? Jedu dobře na ty Úvaly?" ujistil jsem se. Na poděkování jsem si nevzpomněl. A to jsem slušně vychovanej chlapec. :-)

Tak teď nevím, co bylo tu noc úžasnější, zda Rammsteini nebo Poliši? 

(To celé ale nebyl můj příběh - já nekouřím. Jen jak jsem koupil, tak prodávám.) :-) -sv-