Strom solitér

Mám rád solitéry - osamělé stromy stojící uprostřed krajiny. Něčím mě vždycky přitahovaly a také fascinovaly. Napsal jsem o tom i báseň  Kdyby . Tuším, že se nakonec snad stanu osamnělým stromem - solitérem sám. Zatím k tomu pomalu zraju. Proto dnes již na otázky Jak se máš? odpovídám Mám se rád. :-)

Osamělých stromů v krajině nějak ubývá, při svých procházkách po okolí je nevídám. Jsou stále větší vzácností, stejně jako úvozová cesta nebo upřímná a poctivá ženská. Ty také nepotkávám.

Zřejmě ty osamělé stromy v krajině někomu vadily, nebo se staly terčem blesku či překážkou vichrů. Pár si jich na něm nejprve vylámalo zuby, až jeden vichr - podvraťák se kolem něho zatočil a vyvrátil ho i s kořeny. Bez ohledu na to, zda je to vzrostlý dub nebo dutá vrba.

Takový solitér roste dlouho. Desítky a desítky let trvá, než zůstane v krajině stát sám, než se to kolem něho poseká a vyčistí, než se s tou samotou vyrovná, než se naučí vzdorovat všem živlům, které ho zkouší a pokouší, než se k té své samotě vyučí i samostatnosti. Když to nakonec dokáže, tak je nádhera se s ním potkat. Je silný, zdravý a vyrovnaný. V koruně mu hnízdí ptáci, bzučí včely a šumí listoví, po kůře ho šimrají mravenci a různá havěť, které ho pravidelně zbavuje další solitér datel. Kolem něho je všude nastlané krásné barevné listoví nebo možná i jehličí. Všechny rány a šrámy z minulosti jsou již zahojeny, silné kořeny čerpají neustále do jeho žil životodárnou vodu a přeměňují ji na mízu mízovatou, vzdorovitou a někdy i smolnatou. Letokruhy přitom pomalu ale jistě přibývají a houstnou, jako nám lidem. Takový bývá podle mě solitér. 

Když jsem jednou pozdě k ránu

 potkal v lese lesní pannu, 

v těžkých chvílích nevěrnici,

 zrádné radní na radnici, 

chci aby teď bylo po mém:

 

RÁD BYCH SE STAL, VĚŘTE, STROMEM.

 

Stromem, co sám v poli stojí, 

bouře, vichru se nebojí, 

stromem vprostřed lánu,

podobný platanu, 

co sám sobě rány hojí. 

-sv-

 l -------------------------- dříve --------------------------l    l------------ nyní ------------l

Modlitba

Petr Ulrych, Jan Skácel

Pane ať jsi stéblo trávy 
nebo obyčejný list 
prosím dej ať aspoň trochu umím 
ve tvých vzkazech číst 
prosím dej ať řeči stromů 
aspoň trochu rozumím 
ať vědí že se učím 
a že nic neumím 

Dej ať zlomím svoji pýchu 
dej mi hledat pokoru 
když se trápím zbytečnostmi 
ať pohlédnu nahoru 
ať mi stačí dohlédnout na obzor 
který jsi mi dal 
ať se smířím se vším 
co jsi mi kdy vzal

A dej mi sílu snášet pokorně 
co změnit nemám sil 
odvahu abych to nač stačím 
na tomhle světě pozměnil 
a také prostý rozum 
který vždycky správně rozezná 
co se změnit nedá 
a co se změnit dá