Bramborová pusa

Jako jsem stačil sklidit jablka před tou zářijovou vichřicí Fabiane, tak jsem i před prvním sněhem a nástupem do nemocnice dokázal posbírat ty čtyři řádky brambor, na které se mi celé léto marně dobývala ta svině Vaněk. Úroda slavná nebyla. Sucho a myši vykonaly své. Mezi brambůrkama velikosti vlašských ořechů však kralovala jedna maxibrambora, se kterou se vám musím pochlubit. Pojmenoval jsem jí Bramborová pusa.

Krásné, smyslné rty, jak pusa od Bardotky, jsou po "kabrňákovi", se kterým jsem se vám pochlubil zde, dalším kuriozní výpěstkem z moji zahrádky. 

Mezi dnešními mladíky sice kraluje vibrační vagína, ale já jsem si letos nejvíce užill s horkou bramborovou pusou. Posolil jsem ji, okmínoval, popaprikoval, vložil do rozpálené trouby a upekl dozlatova. Ještě horkou jsem ji posadil na talíř, omastil kousky másla a při sklence červeného si na ní pochutnal. Prostě: touhy i chutě jsou s věkem různé!

To rozum nebere!? -sv-