Bojím se o drona

Že mi občas uteče pes nebo žena, jsem si už zvykl. Narozdíl od té drahé polovičky se mi zatoulaný pes občas i vrací. Teď však mám jiný problém. Bojím se o drona. 

Dostal jsem ho pod stromeček a chystám se s ním do polí až na jaře, až opadnou mrazy a já zase naberu trochu sil a chuti pro toulání krajinou. Ale co když se mi zatoulá i dron? Co pak? Spoléhat u něho na nějakou citovou vazbu asi nemohu. Spoléhat na techniku asi také ne, ani na vazbu zpětnou. Prostě, když ho chytne poryv větru nebo toulavá, budu v koncích a on 2x v pr..., prostě pryč. :-( 

Proto se s ním chystám do polí, kde to dobře znám, a s dalekohledem na krku, abych ho případně sledoval, kterým směrem mi mizí a kudy se mám vydat ho hledat. Nic víc mě zatím nenapadá. 

Jako malej kluk jsem tam pouštěl draka. Ale ten byl na provázku, jak skřivánek na niti. Holky mu po tom provázku posílaly tam nahoru psaníčka. Toho, když se utrhl a uletěl, zas tak moc škoda nebyla. Ale dron, to je jiný level! Ten je bez provázku.

Nejdřív proto prostuduji manuál, zda moje obavy z jeho nevypočítatelných záletů nejsou liché a dron není proti úletům mimo dosah signálu nějak ošetřen. Třeba softwarově. To by mohl být a mohlo by to i fungovat: Vyletěl jsi z rajónu, vypínám ti šťávu a mazej k zemi! 

U psa by to taky fungovalo, u ženy pochybuji. Tu, když chytne toulavá a čtyřicátá míza seberealizace, tak ji nic neudrží. Ani hardware.   

Takže u svého fungl nového drona zkontroluji nejdříve pohlaví. Manuál až potom. Zatím ho mám v krabici na poličce u kamen. (Myslím toho drona, ne pohlaví). Tam odsud sám neuletí. :-) -sv-

Čtěte také zde.