Blízká setkání třetího druhu

Název Spielbergova filmu jsem si vypůjčil již v podtitulu fejetonu o bažantovi Nečekaná návštěva. Taková setkání však zažívám při pobytu na vsi obklopen přírodou a zvířaty poměrně často. Patří mezi ně i má nedávná setkání s ropuchou, čápy, rorýsy, psem Falcem či sviní Vaňkem, o kterých jsem se již na tomto webu zmínil. V zásobě však mám i další zajímavá setkání, na které toto označení přímo pasuje. Některá jsou běžná, jiná překvapivá. O několik z nich se s vámi dnes podělím a něco si nechám na příště.

Ježek je u nás častým hostem. Bydlí ve staré betonové trubce v rohu zahrady pod plotem a taky kaštanem, který jsem tam před lety vysadil. Potkávám se s ním hlavně v létě z večera, když si to funí a dupe za potravou. Loni si takhle prošel kolem mě a houpačky a ani nepozdravil. Nechal jsem ho tedy běžet dál bez povšimnutí. Někdy ho ale rád jemně nohou zastavím, abych se přesvědčil, že se ještě umí stočit do klubíčka. Letos jsme se ještě nepotkali, ale ono k tomu brzo dojde.  

Krtek je ještě častější zahradní host, s tím jsem se už letos potkal. Tedy ne přímo s ním, ale s krtinami, kterými naši zahradu už někdy v únoru ozdobil. Na krtka však já umím vyzrát. Dočetl jsem se, že se po ránu každou sudou hodinu hrabe na povrch, tak jsem si na něho již několikrát v minulosti nehnutě ale úspěšně počkal s krumpáčem. I letos jsem tak učinil a krtek to zřejmě zaznamenal a vzdal náš souboj předem. Přestěhoval se raději až za plot k rybníku Návesáku. Krtiny jsem mu rozhrabal a zahradu porovnal. A je to!

Strakapoud v červené čepičce, bílé košili a černém kabátku se již letos na zahradě ukázal. Zalíbilo se mu na staré švestce, kterou jsem mu však koncem března pokácel. Využíval ji opravdu zajímavým způsobem. Rok co rok jsem přímo pod ní nacházel v trávě prázdné skořápky od lískových oříšků. Až jednou jsem přistihl, kdo je sem chodí louskat – strakapoud. Lískový oříšek si vyhledal v ořeší u plotu naproti, s oříškem v zobáku přiletěl ke švestce, kde si ho uložil do prohlubně po odříznuté větvi na hlavním kmeni stromu a úderem zobáku oříšek rozlouskl, jádro zbaštil a letěl si pro další. Šikula. Švestka už v zahradě nestojí, ale jsou tu další stromy, kam strakapoud určitě rád zavítá. Hlavně to ořeší. :-)

Užovka si naši zahradu také zamilovala. Teda hlavně hromadu dříví podél plotu, která tu stávala snad 12 let. Vždy z jara, loni a předloni přesně na svatého Jiří vylezla na vršek hromady a užívala si jarního slunka. Podařilo se nám ji se Štěpánkou i vyfotit, pokud fotku najdu, tak ji sem umístím. Ta užovka je určitě metr dlouhá a myslel jsem si, že bude mít v hromadě dříví i mladé. Je to ale nestydatá striptérka! Občas jsem kolem dříví nalézal svlečené hadí kůže, či ji zahlédl se vyhřívat na nedalekém betonovém mostku na přítoku k rybníku. Letos jsem topil celou zimu každý den a hromadu dříví jsem celou spotřeboval. Když jsem vybíral vrbová polena ze spodní řady, tak ještě mrzlo, a já opatrně sledoval, zda na spící užovku nenarazím. Nenarazil. Tak nevím, jestli ji letos na svatého Jiří opět zahlédnu.

Mohl bych pokračovat dále povídáním o dalších blízkých setkáních třetího druhu s kukačkou, vrabčáky, konipasem, kachnami, králíky, ještěrkami, lišajem, netopýry, potápníky, slimáky, pavouky, vosami a různou tou havětí, která tu kolem žije a občas se na mě přijde i podívat, aby mi tu nebylo smutno. Musím se přiznat, že není. I díky jim. Pořád jsou totiž ještě snesitelnější a méně zákeřní, než ta havěť maloměstská. :-)  -sv-