Barborka mi rozkvetla

Tak mi ta Barborka nakonec rozkvetla, ale pozdějc, přesně o celý měsíc. Když to nestihla do vánoc, tak jsem ji nechal stát dál ve váze na lednici u okna, kde jí asi byla chudince zima. A když se pořád k ničemu neměla, přesunul jsem ji i s vázou blíž ke krbovým kamnům a ejhle! Pupeny se nalily a včera rozkvetly! Teda jen ty dvě větvičky z třešně, naopak ta zlatého deště, která už na půl kvetla, zaschla. No prostě, příroda je mocná čarodějka a my, i když jinak dobrý lidi, jsme na ní krátký. :-)

I tak mi to ale dělalo starost a nakonec udělalo radost. Už jsem se strachoval, že zůstanu na ocet. Ale hned se zase vdávat nebudu, to ne, až pozdějc. Teď si dám načas zase já - singl Stanislav, svobodný pán ze Štěpánova, Barborko! :-)  -sv-  

Jak málo stačí 

nám lidem ke štěstí?

Mít sílu začít?

Vyhnout se neštěstí?

 

Někomu stačí,

to není báchorka,

slyšet zpěv ptačí, 

když kvete Barborka.

 

:-)