Pozdvižení na vsi II

Jako kluci z Vysočiny jsme byli vždycky otužilí. Již na Velikonoce jsme se koupávali v říčce Sázavce, já později dokonce ve venkovním zamrzlém bazénku na Rohuli i na Silvestra. Celý život chodím prostovlasý, první sníh mě dost často zastihl v sandálech a od prvních jarních slunečních dnů chodím po venku do půl těla obnažený a chytám při práci bronz. Samozřejmě se jedná o horní půlku těla :-)

Stejně tak tomu bylo i letos. Na svůj svátek jsem v sobotu dopoledne sázel brambory jen ve starých džínách a holinách. Bylo mi tak fajn. Člověk se nepotí, jižní větřík ho hladí po sádelnatém tělíčku a slunce příjemně hřeje. Tři řádky brambor jsem měl zrychtovány a zasázeny nato tata. Co na to sousedi, jsem si nedělal vůbec žádné starosti. Ti totiž v tu dobu měli jinou atrakci.

Ve vedlejší zemědělské usedlosti, kam se před lety přistěhovala nějaká Pražanda, údajně bývalá filmová produkční v důchodu, se prý vám děly věci!

Usedlost orientována vjezdovými vraty na náves je po většinu roku opuštěná. Co po většinu roku, léta letoucí byla opuštěná. Kdysi patřila jednomu z vesnických sedláků s příznačným jménem Vidlák, ale toho v období kolektivizace vesnic ještě s dalšími 4 sousedy označili za kulaka a vystěhovali, ne-li pozavírali. Ze 30-ti chalup ve vsi to postihlo 5 (slovy pět) rodin. I mého otce tenkrát označili za kulaka, než zjistili, že snad o půl hektaru nedosahuje stranou a vládou určené kvóty ve výměře polí pro to potupné označení. Rozhodovali o tom v naší vsi tenkrát cestář a krejčí, nebo švec, už nevím. Vytoužené JéZeDé se jim stejně nepodařilo založit a můj otec pak dlouho vzdoroval jako soukromý hospodář. Jako malý kluk jsem se s ním něco najezdil po polích. Samozřejmě jen v trenýrkách a bez čepice, do hněda osmahlý a zdravý jako vrba :-)

O tomto smutném pozdvižení na vsi však dnes vyprávět nechci. Téma a pointa mého fejetonu jsou mnohem lechtivější. Ta naše nová sousedka – údajně bývalá filmová produkční v důchodu, podle vrásčité tváře zřejmě teda už léta v důchodu, si nechala vrata do dvora otevřená a po dvoře se prý producírovala dočista nahá!

Já to teda neviděl, ve výhledu na její vrata mi stíní rozkvetlá třešeň, asi jsem ani o moc nepřišel, ale sousedovic Milka povídala, že je to pěkná nestyda! 

Tak jsem se vám v úvodu chlubil, jaký jsem otužilec, a podívejte, Pražanda mě trumfla! Když ona mne svou nahotou, tak já jí zkusím přebít poezií.

Do své sbírky veršů jsem jako 106. v pořadí zařadil dne 25.5.2008 báseň Olysalá. -sv-

Vždy jsem chodil bez čepice,

v zimě, v létě prostovlasý,

bez papachy, beranice,

bez kulicha taky asi.

 

Teď mi hlava olysala,

ofina se kamsi ztrácí,

abys mě dál milovala,

dá mi proto hroznou práci.